Výzkum v roce 2009
Výzkumné práce v prostoru předhradí, které zde v roce 2009 provedl ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i. ve spolupráci s Katedrou archeologie FF ZČU Plzeň ze značné míry navazovaly na výzkumné práce realizované v předcházejících letech. V rámci výzkumu v roce 2009 bylo v areálu předhradí provedeno celkem 6 nevelkých sond.
Sonda 20 přeťala návštěvnickým provozem degradovaný prostor svahu v čelním rameni parkánu v sousedství hradní brány.
Z vlastní slabé parkánové hradby byly zachyceny pouze nepatrné pozůstatky vlastního zdiva a zbytek negativu. Hradba sama, pocházející z doby stavby zděného opevnění předhradí ve 14. století, byla zničena buď v rámci boření hradu, nebo spíše v rámci rabování stavebního kamene ze zřícenin v průběhu novověku. Statigrafická situace za torzálně dochovaným negativem parkánové hradby ukázala, že v pokročilejším průběhu 15. století byla hradba zesílena masivnější, výše založenou, přizdívkou. Toto opatření je možno nejspíše dát do souvislosti se snahami o zlepšení obranyschopnosti hradu v době před jeho zánikem v průběhu poděbradských válek. I zmíněná zesilující přizdívka, nepochybně vyvolaná nevelkou odolností slabé, v klidných poměrech 14. věku stavěné hradby, se dochovala pouze ve formě negativu. S ohledem na dochování pouze části nadloží nebyly v sondě zjištěny žádné doklady ostřelování hradu v době jeho obležení.
Malá zjišťovací sonda 24 v ploše nádvoří v místě budoucího předpokládaného stavebního dvora s otáčením mechanizace ukázala, že tento prostor byl od počátku intenzivně komunikačně využívaným nádvořím. Tomu odpovídá i charakter nálezové situace. Historické nadloží je zde velmi slabé (pouze několik cm) a mimořádně zranitelné – při intenzivním provozu stavby nejspíše zanikne.
Shodný charakter, včetně uvedené nepříznivé prognózy, měla sonda 19 ve zkoumané ploše projektovaného ukončení nového mostu přes druhý příkop. I zde se nacházelo nádvoří oježděné prakticky až na skalní povrch, což vzhledem k tomu, že šlo o hlavní komunikační tah, nepřekvapuje. Jediný významnější objekt, který byl do podloží zahlouben, představovala již zřejmě mimo hlavní komunikační osu ležící větší jáma, vyplněná především zlomky kvalitní omítky. Tu je možno spojovat s nějakou nejspíše dřevěnou stavbou, která se nacházela v nevelké vzdálenosti od jámy. Naprostou většinu nálezů v sondě představovaly doklady mondénního lázeňského návštěvnického provozu v prvé polovině 20. století.
Mimořádně poškozenou a zároveň složitou situaci ukázaly i tři sousedící sondy 21, 22 a 23 v prostoru cesty scházející do druhého příkopu. V jejím prostoru, kde dnes na mnoha místech vystupuje skalní podloží, leží i zbytky nádvorní stěny velké hospodářské budovy, která vyplňovala téměř celou jihovýchodní stranu předhradí. I zde je nutno při provozu mechanizace při památkových úpravách předpokládat těžké postižení, respektive zánik zbytků historického nadloží.
Vlastní stěna hospodářské budovy se dochovala značně fragmentárně, povětšině v podobě jediné vrstvy kamenů, lokálně již byla zcela zničena. Přesto se v ní podařilo lokalizovat polohu vstupu. Archeologická situace před ní prakticky zcela zanikla. Zkoumat bylo možno pouze nepatrné zbytky. V interiéru budovy pak byla situace o něco příznivější. Ukázalo se, že zkoumaný prostor prodělal složitější stavební vývoj. Nádvorní chodba na západě končila ostrým úhlem, tento kout byl následně vyplněn patrně statickými problémy podmíněnou vyzdívkou. Z mezitraktové zdi se dochovaly pouze nepatrné pozůstatky. Ukázalo se, že z níže ležícího interiéru budovy patrný značně solidním dojmem působící amorfní pozůstatek této zdi je ve skutečnosti zranitelným a nepochybně málo stabilním střepem o šíři jednoho až dvou kamenů. Zmíněný komplikovanější stavební vývoj budovy, částečně poznaný již v rámci sondáže v minulých letech, a zejména jeho chronologii, bude nutno dořešit budoucím výzkumem.
Výsledky výzkumu v roce 2009 přes jeho plošně nevelký rozsah představují další velmi potřebný přínos pro poznání podoby předhradí důležitého šlechtického hradu a jeho každodennosti. Za současného stavu vědomostí představuje předhradí hradu Zlenice díky provedeným archeologickým výzkumům i dalším průzkumům jeden z hlavních zdrojů informací o aktuální a stále nedostatečně probádané problematice předhradí českých středověkých hradů.