Výzkum v roce 2006
Výzkum v roce 2006 (Durdík – Hložek – Kašpar 2007 a; 2007 b; 2007 c) navazoval ze značné části objemu na práce v předcházejících letech. V tomto roce byla vyhloubena v úplnosti jediná sonda (číslo 13), která odkryla zaniklou bránu do předhradí. V jejím případě byl na základě výsledků povrchového průzkumu předpoklad, že historické nadloží zde je velmi slabé a mohlo by včetně pozůstatků konstrukcí brány být postiženo či zaniknout při početnějších průjezdech mechanizace, která bude muset minimálně do hradního areálu navážet materiál v souvislosti se stavbou mostu přes čelní příkop jádra. Při velké věži v prostoru za druhou branou jádra byl zahájen výkop sondy 14, který však musel být v podstatě ve fázi snímání subrecentních nečistot z provozních důvodů zastaven. Výzkum, konaný v rámci řešení grantového projektu MK ČR DB06P01OPP004 České hrady – záchrana pramenů, proběhl ve dnech 1.–20. 8.
Předstihový záchranný výzkum brány předhradí (sonda 13) potvrdil malou mocnost a velkou zranitelnost archeologické situace v prostou brány (zejména jejího průjezdu). Intenzivnějším provozem techniky v rámci plánovaných památkových úprav by byla nepochybně minimálně postižena, ze značné části pak nejspíše zničena. Výzkumem se tak podařilo zachránit závažné informace, které významnou měrou rozšiřují vědomosti o hradu.
Velmi dobře je možno rekonstruovat podobu brány předhradí.
Bránu tvořila rozložitá, dovnitř otevřená stavba, snad věžovitého charakteru. Navenek se otevírala jediným portálem, do nádvoří se plochostropý (žádné stopy destrukce kleneb nebyly zaznamenány) průjezd otevíral plným profilem. Vzhledem k malé síle stěn neobsahoval průjezd žádná sedile a pod. Portál se uzavíral vraty, jejichž čep (či čepy) byly na spodní straně osazeny do ložisek současně se stavbou brány osazeného trámu. Zda bylo zděné i prvé patro, vzhledem k zániku většiny destrukčních vrstev, nevíme. Nepochybně však poslední úroveň (ať se již jednalo o prvé či o druhé patro) byla dřevěná (dokládá to nalezená vrstva 8 spojovatelná s omazy dřevěných konstrukcí). Prostoru, která zde existovala, vytápěla kamna z kachlů s pravoúhlým ústím, jejichž zbytky byly v destrukci nalezeny. Krytina byla nejspíše šindelová, hřebů šindeláků však bylo nalezenou pouze malé množství (což však s ohledem na sbírání železa a rozebírání destrukce a konstrukcí hradu na stavební materiál nepřekvapuje).
Před branou existoval od počátku parkán, padacím mostem pak byla zjevně vybavena až brána v parkánové hradbě. Jak napovídá příčný žlábek před portálem brány, byla cesta procházející parkánem před branou upravována s pomocí dřeva.
Brána byla vystavěna současně s čelní hradbou předhradí. Kdy se tak stalo, situace v sondě 13 neumožnily řešit. Dle očekávání se v tomto komunikačně exponovaném prostoru neudržely žádné nálezově bohatší vrstvy z doby stavby počátků života brány. Protože zde nebyly zachyceny pozůstatky žádné starší situace, je nutno předpokládat, že se tak stalo současně se vznikem předhradí. Velmi slabé zdi brány a její nikterak oslnivé obranné kvality nás zjevně odkazují do klidného průběhu 14. století.
Úprava průjezdu brány evidentně vykazuje určitý vývoj. Zda se již od počátku jezdilo přímo po skalním povrchu, spolehlivěji nevíme, i když je to značně pravděpodobné. Po určité době se tento povrch vyjezdil a od kol vozů zde vznikly nepochybně nežádoucí koleje. Proto byla úroveň srovnána nepříliš mocnou navážkou a na takto vzniklý povrch byl osazen hrubý štět, který pouze v prostoru při portálu obsahoval i velké kameny.
V archeologické situaci byly zjištěny stopy ostřelování brány při obležení hradu vojsky Jiřího Poděbradského. Nalezena byla kamenná praková koule, kamenná dělostřelecká koule rozbitá nárazem, hroty střel do kuše, nárazem deformovaná olověná střela do hákovnice, hroty střel z kuše a šipka z lukostřeleckého zápalného šípu. Přes užití zápalného střeliva však brána v průběhu bojů o hrad zjevně nevyhořela, uhlíky se v nálezové situaci nevyskytovaly v množství a koncentraci, která by odpovídala požáru stavby.
Nálezová situace též nepřinesla zcela jednoznačné stopy záměrného boření brány po dobytí hradu. Pokud bychom takové chtěli hledat, mohli bychom nejvýše uvažovat o zničení spodní části JV ostění brány, které však samo o sobě k destrukci portálu zřejmě nevedlo. Malá síla zdiva brány však zřejmě při jejím eventuálním záměrném boření nevyžadovala podkopávání líců.