Výzkum v roce 2007
I výzkum v roce 2007 (Durdík – Hložek – Kašpar 2008 a; 2008 b) navázal na práce proběhnuvší v předcházejících letech a stejně jako ony proběhl v souvislosti s památkovými úpravami. Práce v srpnu 2007 proběhly v rámci řešení grantového projektu MK ČR DB06P01OPP004 České hrady – záchrana pramenů zejména v souvislosti s plánovanou stavbou přístupového mostu přes čelní příkop jádra. Předmětem výzkumu byl vstup do předhradí, respektive prostor před hlavní bránou (sonda 16), zkoumanou v loňském roce. Situace zde byla akutně ohrožena očekávaným provozem mechanizace v souvislosti s výše uvedenou stavbou. Druhou zkoumanou plochou byla severozápadní strana předhradí. Druhá sonda (číslo 15) byla vyhloubena kolmo na severozápadní hranu předhradí za účelem zjištění průběhu fortifikace a mocnosti a podoby historického nadloží. V druhém případě šlo o nezbytnost v souvislosti s možným využitím plochy v rámci předpokládaných památkových prací. Kromě obou zmíněných sond byla ještě po odstranění stromů provedena dokumentace koruny jihovýchodní stěny brány v sondě 13 z roku 2006.
V případě sondy 13 byl rektifikován půdorys brány a dokončena dokumentace jejího zdiva.
Sonda 15 přinesla zásadně důležité poznatky o vývoji reliéfu i využití severozápadní strany předhradí. Bylo potvrzeno, že i tato strana byla opevněna zděnou hradbou se značně slabým zdivem (jeho síla je pouze 90 cm). Aby bylo možno vytvořit rovnou plochu předhradí, byla tato hradba založena již v původním svahu, jehož povrch byl při stavbě kontaminován, a tak zpevněn maltou. Více jak pětimetrový prostor mezi hradbou a do rovna zasekaným skalním podložím pak musel být dosypán. Tato kapsa z doby stavby hradu nebyla, bohužel, nálezově příliš bohatá, ale přes-to přináší zásadní informace jak pro možnosti datace vzniku předhradí, tak pro studium lokální sekvence keramiky.
V profilu B bylo zachyceno schodovité zahloubení do skalního podloží, překryté pak horní částí vrstev zásypu kapsy. Nelze vyloučit, že by se mohlo jednat o pozůstatek úpravy pro nějakou stavbu při obvodu předhradí. Tento směr úvah však silně zpochybňuje fakt, že v protilehlém profilu D žádnou analogickou situaci neregistrujeme. S uvažovanou stavbou by eventuálně mohla souviset i zjištěná maltová vrstva (která by tak byla podlahovou úpravou zapadající do neulehlé kapsy).
Po vyplnění kapsy byla podél hradby postavena budova nejspíše lehčí konstrukce. Z její nádvorní stěny se dochovala jediná vrstva kamenů, které nebyly pojeny maltou. Může jít o základovou úpravu pod roubenou stěnu. I tato představa nutně zůstává hypotézou, poněkud zpochybnitelnou značnou šíří zmíněné vrstvy kamenů (90 cm). Spíše by mohlo jít o nejspodnější řádku zdi stavené na hliněné pojivo. Vrstvy, které by příslušely době života této stavby (např. podlahová úroveň) se již in situ nedochovaly.
V prostoru mimo kapsu je historické nadloží velmi slabé (cca 15 cm). Odpovídá to dosavadním zjištěním představám a potvrzuje předpoklad, že archeologické situace zde je velmi zranitelná. Na to je nutno brát ohled při všech dalších pracích na hradě. Nálezový materiál ze sondy umožňuje ve shodě s obecnými představami předpokládat hospodářské a provozní využití prostoru.
V sondě 16 předstihový záchranný výzkum opět potvrdil malou mocnost a velkou zranitelnost archeologické situace v prostou vstupu do předhradí. Intenzivnějším provozem techniky v rámci plánovaných památkových úprav by byla nepochybně minimálně postižena, ze značné části pak nejspíše zničena. Výzkumem se tak podařilo zachránit závažné informace, které významnou měrou rozšiřují vědomosti o hradu.
Zmíněná charakteristika platí i přes to, že téměř celé historické nadloží zde již bylo zničeno a ze středověkého zvrstvení se zde dochoval pouze malý fragment se zbytkem dlažby v prostoru komunikace. Parkánová hradba s branským portálem ve zkoumané ploše zcela zmizela a nezbyly po ní ani stopy v podobě malty na skalním povrchu (ten byl nepochybně po zániku hradby vystavěn přímé erozi). Nicméně úprava skalního povrchu v prostoru parkánu (pro cestu a mimo cestu) umožňuje určit jeho šíři. Konec této úpravy zároveň dokládá polohu vnitřního líce parkánové hradby, vnější pak koresponduje s eskarpovou hranou příkopu. Zmíněné pozorování je možné zjevně díky tomu, že pro založení parkánové hradby byl vysekán srovnaný základový zářez. Zda s konstrukcí či provozem brány souvisí jáma 10, není zcela jasné, i když to nelze vyloučit. Naprostá většina zkoumaných vrstev a situací je výsledkem novověké eroze, splachů a dalších zásahů.
Nalezená mince dobře koresponduje s dobou zániku hradu.