Historická ikonografie a plány
Prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc. [2009]
Zlenice náležejí mezi hrady s nejobsáhlejší novověkou historickou ikonografií.
S ohledem na její rozsah bude na tomto místě podán pouze výběr nejvýznamnějších materiálů.
Mácha | Heber | Bellmann | Jansa | Kraft | Liebscher | Sedláček | Bubeníček | Šimeček | Lada | Pařízek | Knapp | Menclová | Durdík | Tomíček
Zříceniny hradu jsou zachyceny na mapě Prvního vojenského mapování. Toto vycházelo z Müllerovy mapy z roku 1723 a bylo provedeno v letech 1764–1767. Zbytky hradu jsou zde česky popsány jako Starý Zamek. Jsou zde červenou barvou vyznačeny v podstatě jako značka. Terénní konfigurace v okolí hradu je velmi zkreslena (což ovšem u tohoto mapování vzhledem ke způsobu jeho pořízení není žádnou výjimkou), zejména co se tvaru hradní ostrožny a toku Mnichovického potoka dotýče. Na protilehlém břehu Sázavy proti hradu stále stojí pouze čtverhranný hospodářský dvůr. Pro poznání podoby hradu nemá toto mapování význam.
V roce 1832 či 1833 si do svého Černého sešitu Zlenice nakreslil i K. H. Mácha, B. Mráz (1988, 213) však tuto kresbu chybně interpretoval jako vyobrazení hradu Zbořený Kostelec. Hradní jádro Máchova kresba zachycuje v pohledu z hrany předhradí nad řekou. Zcela vpravo stojí ještě zhruba polovina objemu okrouhlé patrně studniční věže, jejíž zdivo směrem k řece tvoří převis. Zachyceno je torzo prvé brány jádra s tím, že jeho vztah navazujícím hradbám je mírně zkreslen. Zřejmě ještě existuje část čelní zdi vlčí jámy. Hradební úsek nalevo od branské věže korunuje zubovitý fragment zdiva. Za branskou věží vyčnívá ze zeleně torzo velké věže, které má zjevně ještě dochovánu část zdiva čelní strany a značný je i rozsah a výška dochované stěny nádvorní. V interiéru je zachycen pouze malý otvor v předposlední úrovni a koruna nejdochovanější stěny působí dojmem, jako by ji završovaly pouze dva zubovité útvary. Na mapě Druhého vojenského mapování, které bylo s použitím vojenské triangulace z let 1806–1811 a z ní vycházejících katastrálních map vzniklých v letech 1824–1843 provedeno v letech 1840–1852, je situace hradu ve srovnání s prvním vojenským mapováním zachycena podstatně realističtěji, i když i zde se vyskytuje určité zkreslení. Hradní areál je zde zakreslen poněkud „zlomený“, tedy předhradí a jádro nejsou na jedné přímce jako ve skutečnosti. Jádro je vyznačeno jako nepravidelná červená skvrna popsaná Ruine Hláska. Z příkopů je zachycen pouze nejmohutnější zadní. Za řekou stojí stále pouze čtverhranný dvůr. Ani zachycení hradu na mapě Druhého vojenského mapování k jeho poznání příliš nepřispívá.
Pro poznání hradu má zásadní význam rytina Josefa Farka podle kresby F. A. Hebera ze 40. let 19. století (Heber 1844).
Zachycuje čelo hradního jádra v pohledu z předhradí, respektive z kontreskarpové hrany druhého příkopu. Vyobrazení se nevyhnulo drobným zkreslením, nejspíše povstalým převodem polní kresby do definitivní podoby a poté do rytiny. Ta mu však neubírají na významu.
Ve středu se vypínají zříceniny prvé brány jádra. Severozápadní stěna je zakreslena evidentně chybně, respektive velmi zjednodušeně. V úrovni vlčí jámy existuje ještě značná část zdiva s nepravidelným otvorem. Na vnitřním líci jihovýchodní stěny bylo zjevně při převodu původní kresby správně zachycené vpadlé pole, převedeno do podoby spíše připomínající další vybíhající zeď. Na jihovýchodní straně existuje ještě značná část líce čelní stěny věže. Jako existující je zakreslena i část stěny nádvorní.
V hradbě navazující na branskou věž směrem doprava jsou v dlouhém dochovaném úseku zakresleny dvě štěrbinové střílny. Další, tentokrát s kamenným záklenkem, pozorujeme i na ve velké výši dochovaném oblém tělese studniční věže. Rovněž ve velké délce je zakreslen úsek hradby nalevo od brány. Jeho průběh vykazuje dva nepravidelné otvory.
Z vnitřní zástavby jádra je, bohužel, díky jehličnatým stromům patrno pouze torzo velké věže. Ukončují je tři zubovité útvary. Západní nároží, které je ve skutečnosti oblé, je zakresleno jako pravoúhlé, stejně jako v úplnosti dochované nároží severní.
Z čelní stěny jsou ještě dochovány značné partie v okolí špalety okénka dřevem zateplené prostory, tvoří však již konzolovitý převis. Pod ním se zdá být zachycena rovná hrana, snad pozůstatek nějakého otvoru. V nižší úrovni opět existuje značný rozsah líce.
Třetí vojenské mapování bylo pro Čechy provedeno v letech 1877–1880. Vycházelo stejně jako druhé z katastrálních map a bylo doplněno o znázornění výškopisu, a to nejen šrafami, ale i vrstevnicemi a kótami. Jeho produktem byly barevné mapy zvané speciální v měřítku 1:75 000 a černobílé generální v měřítku 1:200 000. Na prvé z nich je terénní situace v okolí Zlenic zachycena velmi dobře a to včetně protilehlého ostrohu s Hradem u Čtyřkol. Zřícenina Zlenic je označena jménem Hláska a žádné stavby či zdi zde nejsou zakresleny. Šrafami je pouze dobře modelován rozsah hradního jádra i předhradí.
Mimořádně kvalitní fotografie z Bellmannova pražského ateliéru patrně z roku 1880 zachycuje hrad v pohledu od západu z protilehlého svahu. Torzo prvé brány jádra zde má ve vyšší úrovni dochovánu ještě značnou část líce čelní stěny, navazující hradba severozápadním směrem ještě dochována ve značně rozsáhlém fragmentu. Patrno je i torzo okrouhlé studniční věže s členitou korunou. Torzo západního paláce vykazuje oproti současnému stavu výrazně vyšší partie zdiva, jizva po navázání hradby směrem k prvé bráně jádra není zcela jednoznačná, i když zjevně patrná. Korunu torza velké věže završují tři zubovité útvary. Napravo od ní je za stromem patrno vysoké torzo příčky východního palácového křídla.
Kresba Václava Jansy vzniklá pro Ottovy Čechy (Borovský (ed.) 1892) koncem 19. století zachycuje hrad v pohledu od jihozápadu z protilehlého svahu. Hradní návrší je ještě velmi málo zalesněno. Zachyceny jsou velmi dobře, byť poněkud zjednodušeně, hmoty tehdy dochovaných zdiv. Pozornost si zaslouží vysoké výškově rozrůzněné pozůstatky severozápadního křídla, v jehož čelní zdi je zakreslen rozměrnější otvor.
Mezi lety 1892–1902 pořídil velmi kvalitní snímky zříceniny Dr. Kraft z Prahy. V současné době jsou uloženy ve Fotoarchivu NPÚ ústřední pracoviště Praha.
Snímek inv. č. F 34 986 hrad zachycuje z údolí Mnichovického potoka v pohledu od severu. Z lesa především vyčnívá severozápadní fasáda velké věže zakončena ještě třemi zubovitými fragmenty zdiva. Pod nimi je patrna řada pěti trámových kapes, další, doposud dochovaná pak leží o patro níže. Výrazně je patrna i jizva po vytrženém ostění hrotitého okna. Ve fragmentu na spáru přizděné severovýchodní stěny věže je pozorovatelný větší otvor. Vlevo od velké věže, bohužel za vzrostlým stromem, vyčnívá vysoký fragment zdiva jihovýchodního palácového křídla. Před věží se nachází výrazně v nestejné výšce dochované zdivo severozápadního křídla. Velké výšky dosahuje zejména příčka. Ve zdivu je patrný otvor proražený do jihozápadní místnosti.
Druhý snímek Dr. Krafta inv. č. F 34 987 je celkovým pohledem z většího odstupu od jihozápadu. V čele hradního jádra na něm vidíme zbytky prvé brány a navazující hradební úseky. Z velké věže je patrná pouze dochovaná malá část jihozápadní stěny. Napravo od ní se vypíná vysoký fragment zdiva jihovýchodního paláce. Vzhledem k značnému odstupu však na něm nejsou příliš patrné detaily. Přehlédnout však nelze dochovanou omítku. Zcela vpravo z lesa vystupuje zřícenina okrouhlé studniční věže, bohužel bez patrných detailů.
Další snímky v témže archivu jsou datovány do let 1892 až 1894, autor není uveden.
Vynikající fotografie inv. č. 16 617 zachycuje severozápadní část čela horního hradu v pohledu od jihozápadu. Velmi pěkně je zde dokumentován stav zdiva hradby navazující na prvou bránu jádra i torza branské věže. V blízkosti nároží horní části velké věže je velmi dobře zachycena špaleta okénka dřevem zateplené místnosti. Pravá hrana zubovitého torza zdiva v nejvyšší úrovni věže působí dojmem svislého líce. Fragment zdiva jihovýchodního paláce je patrný pouze formou tmavé siluety. V průhledu torzem branské věže se zdá být patrné zdivo.
Snímek inv. č. 16 630 zachycuje hradní jádro v pohledu z údolí Mnichovického potoka od severozápadu. Pozornost si na něm zaslouží zejména dochované pozůstatky čelního líce věže prvé brány jádra a vysoká torza zdiva severozápadního palácového křídla.
Mimořádně přínosný snímek inv. č. 16 618 zachycuje čelo jádra hradu v pohledu z předhradí od jihu. Na jihovýchodním fragmentu branské věže jsou ještě dochovány ve vyšší úrovni podstatné části líce čelní stěny a nároží. V tomto nároží pozorujeme otvor, který je spíše vypadlými kameny než kapsou. Detailně jsou zachyceny vnější líce torz na branskou věž navazujících hradeb. Torzo velké věže je v podstatě skryto za jihovýchodním fragmentem branské věže. Napravo od něj je však velmi pěkně zachycen vysoký fragment stěny jihovýchodního paláce. Ze snímku je zřejmé, že se jednalo o část nádvorní stěny. Na vnitřním líci je patrna omítka zjevně příslušející místnosti v patře a minimálně tři trámové kapsy. Nelze vyloučit, že zachycena byla i špaleta otvoru v této úrovni.
Pod inv. č. 16 619 a 16 620 jsou uloženy negativy v podstatě téhož záběru. Zachycují hradní jádro z podhledu od západu. Důležité jsou pro dobré zachycení jak torza velké a branské věže a na ní navazující hradby, tak především výškově rozrůzněných pozůstatků severozápadního křídla.
Do doby okolo roku 1900 jsou datovány čtyři další záběry uložené ve Fotoarchivu ústředního pracoviště NPÚ.
Snímky inv. č. F 28 656 a 28 657 zachycují velmi dominantní zříceninu z většího odstupu od západu. Zmíněný odstup velmi dobře dokumentuje krajinné souvislosti, nepřináší však mnoho detailů. Pozornost si zaslouží výškově rozrůzněné pozůstatky severozápadního křídla.
Z podobného směru, avšak z větší blízkosti hradní jádro zachycuje snímek inv. č. F 28655, na němž je patrno zejména torzo velké věže a věže prvé brány jádra.
Snímek inv č. F 28 612 hradní jádro zobrazil v pohledu z údolí Mnichovického potoka v pohledu od severozápadu. Kromě severozápadní stěny velké věže velmi dobře zachycuje rozsochaté pozůstatky severozápadního křídla včetně prolámaného otvoru a několika kapes kleštin.
Poslední dvě fotografie ve Fotoarchivu centrálního pracoviště NPÚ mají inv. č. 41 235 a 41 236. Jako jejich autor je uveden Dědek a nejsou blíže datovány. Je však možno vcelku spolehlivě počítat s tím, že vznikly okolo roku 1900 či na samém začátku 20. století. Prvá zachycuje zříceninu v pohledu od Sázavy a zachycuje i torzo nádvorní zdi jihovýchodního paláce a studniční věže. Druhá je dalším pohledem z podhledu z údolí Mnichovického potoka od severu a zachycuje zejména torzo velké věže a částečně i zdivo severozápadního křídla.
Velmi kvalitní fotografie byla v roce 1901 použita k vydání pohlednice. Jde o pohled od západu z protilehlého návrší. Zřícenina na něm již zarůstá lesem, přesto jsou velmi dobře patrné zejména výškově rozrůzněné pozůstatky severozápadního křídla. V hradbě běžící od prvé brány jádra je zachycen čtverhranný otvor.
V době okolo či po roce 1900 vznikly čtyři kolorované diapozitivy, které se podařilo podchytit V. Vítkovi v rámci shromažďování staré fotodokumentace Komorního Hrádku a okolního Posázaví. Všechny čtyři snímky zachycují prvou bránu jádra v podstatě od jihu a jihovýchodu. Jejich výpověď je poněkud limitována dosti razantním kolorováním. Na snímcích je mimo jiné dobře patrná část dochovaného líce čelní stěny vlčí jámy. Pro velkou věž, která vyčnívá v pozadí, diapozitivy nové informace nepřinášejí. Na jednom z nich je ještě patrná část torza zdiva jihovýchodního křídla.
Nejspíše koncem 19. století vznikla kresba K. Liebschera, která zachycuje hrad na ještě velmi málo zalesněném návrší v pohledu od západu. V prostoru předhradí je terénní situace poněkud zdramatizována ve prospěch dramatických skal a výrazně je zde v důsledku nepochybného přehnaného převýšení oproti nivě zvětšen sklon terénu. Pro prostor předhradí tedy nelze vyobrazení považovat za realistické. Není však pochyb o tom, že tento prostor malíře příliš nezajímal a nejspíše ho při ateliérovém převodu terénního náčrtu dotvořil. Mimo chybnou polohu torza studniční věže (pokud ovšem o toto torzo skutečně jde) jsou však s velkou pečlivostí a nepochybně až na drobné detaily realisticky zachyceny zříceniny hradního jádra. Zvláštní pozornost si zaslouží situace v jeho západním nároží se dvěma vystupujícími bloky zdiva, zakreslenými jako pravoúhlé. Jizva po styku zdiva parkánu s hradbou běžící od prvé brány je zakreslena přehnaně v podobě rozsáhlého tmavého otvoru, nároží tělesa druhé brány nejsou vyznačena. Zakreslen je nejspíše i vysoký fragment zdiva jihovýchodního palácového křídla. Na torzech velké věže, prvé brány a navazující hradby nejsou mimo celkový obrys patrny žádné detaily.
Základní dílo A. Sedláčka (1927) doprovázejí dvě ilustrace, vzniklé nejspíše počátkem 20. století.
První z nich je pohledem na hrad z železniční trati, tedy od západu. Hradní ostrožna je již zcela zarostlá lesem, z něhož vyčnívají pouze torza tří staveb. Jde především o velkou věž, na jejíž koruně je ještě patrný severní zubovitý útvar. Na severozápadní fasádě pozorujeme okno v druhém patře a patrně i zazděný vstup o patro výše. V nejvyšší úrovni torza jihozápadní stěny je ještě dochována oproti dnešnímu stavu výrazně větší konzolovitá část zdiva. Na patrně ne zcela správně zakreslených zbytcích věže prvé brány jádra nelze pozorovat žádné detaily. Koruna zbytků západního nároží severozápadního křídla vykazuje výraznou výškovou rozrůzněnost s velkými bloky zdiva na obou stranách.
Podstatně kvalitnější a přínosnější je druhá ilustrace, kterou je kresba Jindřicha Bubeníčka zachycující pohled do interiéru velké věže od jihovýchodu. Torzo nádvorní stěny zde oproti dnešnímu stavu dosahuje výrazně většího rozsahu.
V nejspodnější úrovni je zakreslen střílnovitý otvor bez dochovaných dřevěných překladů. V jihozápadní stěně se zdá být zakreslen jakýsi líc v síle zdiva. V úrovni prvého patra registrujeme pouze trámové kapsy v nádvorní stěně (jedna z nich je již rozšířena do podoby nepravidelného vypadlého otvoru) a snad i jednu malou skříňku (výklenek). V úrovni druhého patra je zakresleno dochované okno a omítka v podstatně větším rozsahu než dnes. Na severozápadní i nádvorní stěně jsou patrna klenební čela, nejspíše oblouková. Situace ve styku obou stěn se zdá zachycovat negativ vytrženého klenebního žebra. V nádvorní stěně je zakreslena skříňka. Ve třetím patře vidíme zazděný vstup na ochoz je pojednán jako oble či hrotitě završený a v zazdívce je zakreslen další otvor. Vzhledem k tomu, že tato situace je zachována, je možno konstatovat, že vyobrazení zde v případě završení vstupu není přesné. Ve čtvrtém patře pozorujeme ven rozevřenou špaletu okénka dřevem zateplené místnosti v jihozápadní stěně. Otisky dřevěné konstrukce nejsou zakresleny. Severozápadní stěnu završují tři zubovité fragmenty zdiva, klesající zleva doprava. V případě pravého je zakreslena trhlina, podle níž pak došlo k destrukci tohoto fragmentu.
V knize A. Sedláčka byl též publikován plánek zříceniny. Jeho autorem byl, stejně jako u většiny plánků 15. dílu, inženýr R. Šimeček. Situace hradu je zde zakreslena vcelku dobře, pouze s jednou výraznou a několika menšími nepřesnostmi. Výrazná se týká tvaru obrysu hradního jádra nad zadním příkopem, který je zde zakreslen přímkově, ač ve skutečnosti vybíhá v hranu. Rovněž situace před čelem předhradí není zakreslena zcela přesně. Chybné je i označení prostoru přede čely velké hospodářské budovy na předhradí jako pozůstatků bašt. Šimečkovi též unikla existence vnějšího parkánu ve straně nad řekou. V jádře jsou jako existující zakreslena i některá dnes nad úrovní terénu zaniklá zdiva. Jde především o jihozápadní polovinu okrouhlé studniční věže a dlouhý úsek západního ohražení prvého nádvoří jádra. Zakreslen však již není vysoký fragment stěny jihovýchodního křídla, který v době pořízení plánku (nejspíše ve druhém desetiletí 20. století) již zřejmě neexistoval.
Z roku 1921 pochází fotografie zachycující severovýchodní stěnu velké věže. Na torzu věže existuje třetí zubovitý fragment v nejvyšší úrovni. Zvláštní pozornost si zaslouží dobře dochované plochy omítek s krásným otiskem parapetní zídky ochozu na hradbě, která na věž navazovala, i celkově podstatně větší rozsah dochování stěny.
V prvé polovině 20. století byla vydána řada pohlednic, které nezřídka nepochybně využily starších snímků. Velmi dobře zachycují proces zarůstání hradního návrší vzrostlým lesem i postupnou degradaci zdiv, zejména severozápadního křídla.
Hrad Zlenice byl velmi dobře znám malíři Josefu Ladovi, který pocházel z nedalekých Hrusic. Stal se inspirací pro hradní zříceninu, kterou s oblibou kreslil do svých obrázků. I když tuto skutečnost nelze přehlédnout, pro poznání podoby hradu jeho půvabné obrázky nepřispívají.
V průběhu prvé poloviny 20. století zřejmě vznikla pěkná barevná kresba F. Pařízka, která se stala součástí Kulíkovy série hradů, sběratelských obrázků, které firma Kulík rozdávala svým zákazníkům. Kresba v pohledu od jihovýchodu zachycuje pozůstatky velké věže. Její podoba je zachycena velmi věrně. Ukončují ji ještě tří zubovité útvary. Zvláštní pozornost si zaslouží zachycení dochovaných omítek v úrovni s hrotitým oknem, které na ve velkém rozsahu existující nádvorní stěně (kde je zachycena i čtverhranná skříňka) odpovídá též klenebnímu čelu a tedy aplikaci křížové klenby. Zajímavý detail přináší zachycení spodní části torza čelní stěny působící dojmem, že zde existoval nějaký výklenek uzavřený slabší zdí.
V roce 1940 vznikl plánek signovaný Knapp, který je uložen v Archivu plánů NPÚ ústřední pracoviště Praha. Podle popisky je proveden v měřítku cca 1:1000.
Předhradí a příkop s valem před ním jsou na plánku zachyceny zcela schématicky. Šířkové proporce vůči hradnímu jádru jsou chybné. Situace hradního jádra je zachycena téměř správně, poněkud chybně je zaznamenána pouze situace v jihovýchodním nároží. Jako nadzemní zdivo s oběma líci a výběhem příčky je zakreslena část nádvorní stěny jihovýchodního křídla. Okrouhlou studniční věž autor zaznamenal jako fragment v rozsahu cca poloviny objemu stavby s oběma líci.
Ve spodní části stránky je zjevně zakreslena autorova rekonstrukce půdorysu hradního jádra. Jihovýchodní křídlo je na ní zakresleno jako trojprostorové se vstupem z nádvoří do střední místnosti. Co ovšem bylo důvodem k zakreslení tohoto vstupu, není zřejmé. Severozápadní křídlo je rekonstruováno pouze v rozsahu jediné místnosti. Z neznámých důvodů nádvoří při něm přepažuje příčná zeď navazující na třetí bránu lícující s velkou věží (zde jde asi o autorovu volnou tvorbu vyvolanou nutností vypořádat se s dochovanými relikty třetí brány jádra). Situace v jihovýchodním nároží jádra s podivně vedeným parkánem i vztah hradeb ke studniční věži jsou zjevně rovněž autorovým předpokladem, stejně jako lomená hradba mezi prvou a druhou branou jádra.
V roce 1972 byl publikován plánek hradu v základním díle D. Menclové (1976). Tento plánek je ovšem značně staršího data. Kresba byla hotova v roce 1950. D. Menclová v rozhovoru s autorem sdělila, že není jeho autorkou a převzala ho z jedné z pozůstalostí, které měla k dispozici. S největší pravděpodobností se mohlo jednat o pozůs-talost Cyrila Merhouta. Plánek nejspíše vznikl v starším průběhu prvé poloviny 20. století či ještě dříve, jak dokládají i zdiva zakreslená jako dochovaná.
Tento plánek byl především publikován zrcadlově obráceně, jinak však celkovou podobu hradu zachycuje vcelku dobře, byť místy neúplně a zkresleně. Při práci s ním je tak nutná značná opatrnost. Pominut byl příkop, val a celá situace před branou předhradí, stejně jako vnější parkán ve svahu nad řekou. Na předhradí s chybně nakoso zakreslenou vstupní branou jsou zakresleny pouze pozůstatky dvouprostorové budovy na straně nad řekou. Z jejího nároží vybíhá předpokládaná hradba spojená přes druhý příkop s okrouhlou studniční věží, což není možné. Čelní hradba jádra má jako zachované na severozápadní straně zakresleno oblé nároží. Ze studniční věže je zakreslena jako stojící zhruba čtvrtina objemu. V jihovýchodním křídle má nádvorní zeď oba líce a zakreslen je i výběh příčky. Nádvorní zeď velké věže je jako stojící zakreslena téměř v celé své délce a velký fragment je zakreslen i ze zdi čelní. V nároží nad druhým příkopem je jako zachované zdivo zakreslen nepravidelný čtyřúhelník, z jehož vrcholu pak směrem k nádvoří vybíhá další zeď. Ve srovnání s dnešní situací i výsledky výzkumu v tomto prostoru tento zákres nebudí důvěru. Ve vnějším líci zdiva severozápadního křídla není zakreslena věžice, jejíž pozůstatky musely být patrny.
Od 60. let 20. století stav lokality systematicky sleduje a dokumentuje autor tohoto elaborátu. Velké série fotografií, které zde nejsou reprodukovány, jsou uloženy u autora a zejména ve Fotoarchivu ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i. Tento druhý fond byl však těžce postižen katastrofální povodní v roce 2002 (důležité fotografie z roku 1972 jsou však obsaženy v Durdík 1972). Fotografie zejména názorně ukazují proces urychleného chátrání a zániku hradních konstrukcí. Markantně je to patrné např. u velké věže. Na nejstarších snímcích je ještě zachycen třetí zub nejvyšší úrovně severozápadní stěny a oproti současnému stavu podstatně větší rozsah torza stěny nádvorní.
V rámci povrchového průzkumu hradu vznikl dne 23. 4. 1972 terénní náčrt jeho situace (Durdík – Chotěbor 1972). Situaci hradu zachycuje velmi dobře, chybí na něm pouze vnější parkán ve svahu nad řekou. Tento nedostatek odstranil terénní náčrt T. Tomíčka (Durdík 1999), který však poněkud zdeformoval tvar předhradí. Zachytil však hrad s poněkud širším okolím – zejména situaci přístupové komunikace a objekt při jejím ohybu a nedokončený příčný příkop na ostrožně nad hradem.
